Finančně nezávislým ve 43 letech

19. květen 2021

Dnes Vám přináším zajímavý rozhovor s panem Romanem Závodským.

Má zajímavé názory na investování (které v mnohém korespondují s mými) a podle mě rozhovor stojí za přečtení.

Roman Závodský dosáhl ve 43 letech finanční nezávislosti: "Mladí lidé musí začít investovat co nejdříve a dávat si pozor na spekulace."

Nejhorší, co může mladý člověk udělat, je neinvestovat, říká Roman Závodský. Od začátku kariéry se snažil budovat svůj majetek, postupně objevil fenomén FIRE a dnes si užívá finanční nezávislosti.

„Mladí lidé s jakýmkoli platem mají mnohem větší šanci dosáhnout finanční nezávislosti než 50letý člověk, i když může mít výrazně vyšší příjem,“ říká Roman Závodský, který ve svých 43 letech dosáhl finanční nezávislosti a dnes si užívá života bez potřeby aktivně pracovat. Ve své kariéře přitom působil na vysokých manažerských pozicích, ale touha odejít z kolotoče stresu a práce ho přesvědčila o tom, že nastal čas užívat si své investice.

Roman myslel od začátku své kariéry na budování majetku, aby se nemusel celý život spoléhat na důchodové spoření, stát a pilíře, ale mohl se stát pánem svého času. Postupně narazil na fenomén FIRE, za kterým se skrývá název Financial Independence, Retire Early, což v překladu znamená finanční nezávislost, předčasný důchod, a tak měl jasně vytyčený cíl a podařilo se mu ho dosáhnout. 

My jsme se ho zeptali, jak se k finanční nezávislosti dopracoval, jak ztratil v začátcích v důsledku vlastní chyby všechny peníze a jaké má pocity z toho, že už nikdy nebude muset pracovat.

Je vám 43 let a dosáhl jste finanční nezávislosti. Začínal jste před lety svou kariéru s vidinou, že jednou odejdete do důchodu mnohem dříve?

Mým prvotním záměrem bylo vybudovat si vedle výplaty nezávislý zdroj příjmu a postupně se osamostatnit. Od začátku jsem zjišťoval, jak si budovat majetek, abych se v budoucnu mohl věnovat věcem, které mě baví a naplňují, protože pro mě bylo dosažení finanční nezávislosti vždy důležitější než předčasný důchod. A hlavně jsem věděl, že v korporátním světě nechci zůstat až do skutečného důchodu
 
Kdy jste se poprvé setkal s fenoménem FIRE?

Opravdu jsem se s konceptem FIRE setkal poprvé možná před deseti lety na anglických a amerických diskusních fórech, kde si příznivci tohoto konceptu vybudovali velkou komunitu. Tehdy jsem poprvé pochopil, že existují dva základní přístupy.

První je ten extrémní, ve kterém si člověk seškrtá výdaje na minimum, aby mohl do předčasného důchodu odejít co nejrychleji, ale utrpí tím životní komfort. Toto mě nikdy nelákalo, ale poznal jsem tam lidi, kteří se stali finančně nezávislými i ve věku pod 30 let.

Druhý je střídmější, který se vyznačuje postupným budováním majetku a nastavováním výdajů tak, aby člověk zachoval životní komfort pro sebe a případně svou rodinu, ale zveleboval své portfolio.

Tehdy jsem začal zjišťovat, jak mají strategie nastavené jednotliví lidé, a přišel jsem na to, že mezi námi existuje množství průniků, protože já jsem začal investovat dříve, než jsem se dozvěděl o nějakém FIRE. Velká část lidí se snažila co nejefektivněji využívat všechny nástroje jako cashback systémy, kterými si mohli výdaje rozumně snížit a místo toho ušetřené peníze raději investovat, ale zároveň si zbytečně neškrtili svůj životní standard.

Jsem běžný člověk a chci dosáhnout finanční nezávislosti. Jak si mohu vypočítat, kdy se k ní dopracuji?

Na internetu existuje množství kalkulaček, díky kterým si umí člověk detailně zjistit, kdy by mohl získat finanční nezávislost, ale základní výpočet je jednoduchý. Pokud je zvyklý na nějakou úroveň výdajů, je třeba si tyto výdaje vynásobit počtem měsíců.

V praxi to znamená, že pokud člověku na pokrytí výdajů stačí 25 tisíc korun, roční výdaje budou 300 000 korun. Následně je třeba roční výdaje vynásobit číslem 25. V takovém případě je pro dosažení finanční nezávislosti teoreticky nezbytné vybudovat majetek na úrovni 7,5 milionu korun. Tehdy by mohl člověk odejít do předčasného důchodu a žít jen z pasivních příjmů.

Ale jak říkám, u většiny se tato kalkulace nepromítne do reality, protože většina lidí možná nepotřebuje vybudovat tak velký majetek, protože chce navzdory portfoliu nadále aktivně pracovat, ale například na menší úvazek či s vlastní firmou.

U mladých je budování majetku o to rychlejší, že mají před sebou dlouhé investiční horizonty, díky čemuž začne v určitém bodě portfolio růst až exponenciálně. Mladí lidé s jakýmkoli platem mají mnohem větší šanci dosáhnout finanční nezávislosti než 50letý člověk, i když může mít výrazně vyšší příjem.

Vaším cílem je zvyšovat finanční gramotnost a povědomí o investicích mezi Slováky a zejména mladými lidmi. Máte pocit, že se tyto znalosti u mladé generace zlepšují?

Mám pocit, že dnešní generace dospělých lidí má stále stejný deficit, jaký jsme měli i my. Moje děti už sice budou mít finanční gramotnost jako předmět ve škole a také Národní banka Slovenska se snaží dělat osvětu, ale dospělá generace na Slovensku má stále poměrně okleštěné znalosti.

V mnoha případech se nechají nachytat reklamami či příspěvky komerčního charakteru od influencerů, které je někam vmanévrují a tak přijdou o peníze. Stačí ale zapojit selský rozum nebo se s někým poradit a spočítat si, zda nezní nabídka až příliš dobře na to, aby byla skutečná.

Z mého pohledu je schopnost spravovat si vlastní finance a budovat si majetek stejně normální  jako péče o zdraví nebo rodinu a provází nás celý život. Máme dostatek možností, jak si ho vybudovat a potom si skutečně užívat trochu jiný důchod než se jen spoléhat na pilíře dnešního důchodového systému.

Finanční nezávislosti lze dosáhnout extrémním škrtáním výdajů, aby mohl člověk investovat co největší množství peněz. Jak jste k budování majetku přistupoval vy? Je rázné škrtání výdajů jediná cesta?

Je to jednoduše definováno. Na jedné straně rovnice je disponibilní příjem, který většinou pochází z práce a přichází nám každý měsíc na účet, a na druhé straně stojí výdaje. Toto je hlavní část rovnice, přičemž čím více se vám otevírají nůžky mezi příjmy a výdaji, tím více hotovosti vám zůstane. Cílem je dosáhnout možnosti investovat stále větší část příjmu, protože čím větší koláč peněz na investování člověk má, tím rychleji mu může růst majetek.

Jeden přístup je kariérní růst a zvyšování příjmů, druhý zase snižování výdajů. A existuje i kombinace, kdy můžete pokračovat v kariérním růstu a zároveň optimalizovat své výdaje. Díky extrémním přístupům ke snižování výdajů se lidé dokáží dostat k finanční nezávislosti velmi rychle, pokud ušetří 50 procent svého příjmu měsíčně, tak ta cesta dlouho netrvá.

Z diskusních fór znám lidi, kteří bydleli ve stanech nebo karavanech v přírodě, bavilo je to a jezdili ve 20letých autech, nebo ani auto neměli, a k finanční nezávislosti se dostali expresně rychle.

Běžný člověk si při myšlence ušetřit 50 procent příjmu možná klepe na čelo.

Pro běžného člověka je to na první pohled nepředstavitelná věc, ale já jsem potkal více lidí, kteří nepracovali v žádném managementu, dokonce ani středním managementu, neměli plat zaměstnance v IT, byli schopni splácet hypotéku na byt i běžné výdaje a k finanční nezávislosti se postupně dopracovali, pokud dokázali zbývající peníze vhodně investovat. Samozřejmě, většinou šlo o svobodné lidi bez rodin, což představuje rozdílnou strukturu výdajů.

Každý si musí svou míru snížení výdajů nastavit sám, ale mně nejsou tyto extrémní přístupy sympatické. Žádný extrém není dobrý. Z diskusních fór znám lidi, kteří bydleli ve stanech nebo karavanech v přírodě, bavilo je to a jezdili ve 20letých autech, nebo ani žádné neměli, a k finanční nezávislosti se dostali expresně rychle. Důležité je do té rovnice příjmů a výdajů doplnit parametry podle toho, zda je člověk svobodný nebo má rodinu, a rozmyslet si, jaký životní standard si chce ponechat.
 
Jsem mladý člověk v začátcích své kariéry, mám průměrný slovenský plat a chci začít investovat. Co byste člověku jako já doporučoval jako první krok? Jak rozumně proniknout do světa investic?

Na samotném začátku si musí mladý člověk udělat revizi osobních financí. Taková revize dnes netrvá dlouho, pokud lidé používají bankovní karty nebo různé aplikace na zaznamenávání výdajů. Je nutné si udělat pořádek v osobních financích a vybudovat si železnou rezervu, kterou budou mít na nepředvídatelné výdaje.

Proč? Když se jim v životě stane cokoli nečekaného, je třeba mít k dispozici tří až šestinásobek měsíčních výdajů, aby si zbytečně nemuseli brát spotřební úvěry nebo přečerpávat kreditní karty na opravu kotle nebo auta. Tím se lidé zbytečně zadlužují.

V následující fázi je namístě investovat. Základním pravidlem je, že mladý člověk nesmí utratit tolik peněz, kolik vydělá. Vždy by se měl podívat na výdaje a usoudit, které jsou nutné a které jsou ty „nice to have“, a najít mezi nimi logický kompromis.

Vyplatí se investovat pár stovek korun měsíčně?

Na investiční plán může klidně zůstat jen 1000 korun měsíčně, ale dnes díky tomu můžete efektivně zainvestovat do nástrojů vyžadujících malé částky. Nejdůležitější je udělat z investování zvyk, železnou košili a přistupovat k tomu každý měsíc identicky. 

Čím déle pak budete s investováním pokračovat, tím více se ty nůžky mezi příjmy a výdaji budou otevírat a budování bohatství bude rychlejší. Možná si lidé pomyslí, zda je 1000 investovaných korun vykoupí z bídy, ale opak je při běhu na dlouhé tratě pravdou.

V investování člověk musí pochopit, jaké riziko je ochoten podstoupit při svých rozhodnutích. Je vhodné, aby mladý člověk ohrnul nos nad konzervativnějším portfoliem a vložil všechny peníze do akcií?

Akceptace rizika je individuální a každý si ji musí nastavit podle sebe. Já si myslím, že pokud člověk investuje s horizontem více než 20 let, tak bez obav může 100 procent peněz vložit do akciového portfolia, do ETF nebo indexových fondů a nemusí se zabývat dluhopisy, které většinou v budoucnu s přibývajícími léty bude řešit na vyvažování případných krizí.

Jedním z velkých problémů mladých lidí je ovšem fakt, že málokdo vnímá rozdíl mezi investicí a spekulací. Investování je nudný dlouhodobý proces, který člověka nebaví. Jakoby pozoroval růst trávu. Je to však jediná cesta, která dlouhodobě v budování majetku fungovala a zřejmě bude fungovat i v budoucnu.

Jakmile půjde člověk cestou, že on bude ten, kdo udělá díru do světa, a začne vybírat individuální akcie, tak zůstanou jeho šance velmi nízké. Netvrdím, že nulové, ale třeba si všimnout statistiky, podle které není 9 z 10 profesionálních investorů schopno při aktivním vyjímání jednotlivých akcí porazit výkonnost indexu.

Na Wall Street platí pravidlo 90–90–90, což znamená, že 90 procent investorů si za 90 dní vybílí 90 procent účtu. A kryptoměny jsou samozřejmě zejména spekulací, ne investováním, takže já kryptoměny vnímám spíše jako koření portfolia.

Populárním fenoménem se stal social trading. Na platformách nabízejících social trading si stačí zkopírovat portfolio investora, vložit peníze do stejných akcií a čekat. Jaký máte na social trading názor vy?

Nemyslím si, že social trading platformy jsou zcela scestné, ale vím, že hromadu mých známých bych v životě nepřesvědčil na stejného profesionálního brokera, jako používám já. Bylo by to pro ně příliš komplikované a je to profesionální nástroj.

Existují však platformy jako eToro, které podle mě umí být skvělé a užitečné, pokud svým známým vysvětlím, jaké nástrahy na ně číhají. Přirovnal bych to k tomu, pokud bychom člověka s čerstvým řidičským průkazem posadili za volant obrovského kamionu s návěsem.

eToro je schopné dát vám do rukou obrovské množství nástrojů jako obchodování na páku, kde může mladý nezkušený investor s vidinou rychlého zbohatnutí přijít o celý majetek. První dva či tři obchody se mu podaří, ale najednou přijde první ztráta a do hry vstupuje pravidlo 90–90–90, o kterém jsem mluvil. Trošku mi vadí, že platformy jako eToro dávají běžným lidem do rukou nástroje, které by měli mít k dispozici zřejmě jen profesionálové.

Je potenciální riziko na těchto platformách vyvážené užitečnými funkcemi?

Lidé si mohou prohlédnout statistiky jiných investorů, monitorovat speciální portfolia spravovaná profesionály a rovnou je i zkopírovat, takže nepotřebují žádnou znalost. Je dobré, že si tam člověk může prohlédnout vývoj jednotlivých portfolií v minulosti, jaké byly ztráty a zisky nebo i rizikový profil.

Jedna věc je, když investor za rok vydělal 80 procent, ale pokud mu účet létal od -50 do 80 procent, tak záleží na jednotlivci, zda je ochoten takovou volatilitu akceptovat. A hlavně jestli vás po investici nezastihne perioda ve fázi, kdy bude vaše portfolio -50 procent a ne naopak.

Množství začínajících investorů se bojí vložit na trh své první peníze, protože se všude mluví o tom, že ceny akcií jsou momentálně na historických maximech.

Nikdo nemá křišťálovou kouli a nedokáže říci, kdy dojde ke korekci. Makroekonomické ukazatele naznačují, že trh je možná přesycen, ale žijeme v době, jakou jsme za posledních 100 let nezažili, a tak nikdo nemůže předpovědět, co se bude dít. Nejhorší je ale neinvestovat.

Kdyby člověk stále čekal na propad, tak mu mnohokrát utečou právě zhodnocení, která mu pak budou chybět. Jakmile bude vědět, kolik je měsíčně schopen investovat, tak si musí najít platformu, přes kterou bude každý měsíc přikupovat své zvolené akcie či ETF fondy, nebo si vybrat zprostředkovatele a investování omezit čistě na převodní příkaz z banky, zatímco zprostředkovatel se za poplatek o umístění financí postará sám.

Není třeba řešit, zda je trh příliš vysoko nebo nízko. Důležité je nespekulovat neustále nad tím, zda ceny nepadnou níže nebo nedejbože prodávat v panice ve ztrátě. Případné přepady nemusíte řešit, není třeba ani časovat trh a hlavně je důležité investovat pravidelně stejnou částku. Propady za investiční horizont více než 20 let rozhodně přijdou, ale člověk si je nesmí připustit.

Namísto tří minut měsíčně jsem strávil investováním 40 hodin a ve čtyřletém horizontu jsem i tak vydělal méně než index.

Největší boom mezi mladými lidmi zažívají kryptoměny. Vy jste část svého portfolia do kryptoměn investoval.

Kryptoměny vnímám jako novou třídu aktiv, i když většina profesionálů si podle průzkumů myslí, že jde o bublinu. Já se s tím naplno neztotožňuji. Investice do kryptoměn je jiná než investování do akcií, protože trh s kryptoměnami není regulovaný a možnost domoci se svých práv je absolutně omezena. Člověk musí počítat s tím, že u kryptoměn je volatilita extrémní a ceny se pohybují řádově 5 až 10krát více než u akcií. Akcie jsou přitom samy o sobě rizikové.

Ani to, že Bitcoin poslední měsíce neustále roste, nemusí znamenat, že to tak bude donekonečna. Kryptoměny vnímám jako koření portfolia, protože věřím, že mají budoucnost stejně jako technologie blockchain, na níž jsou založeny.

Nemyslím si, že jde o bublinu bez přidané hodnoty, ale přistupuji k nim s velkým respektem. Nedávno jsem zvýšil podíl kryptoměn v portfoliu z 5  na 7 procent, ale moje maximální hranice je 10 procent. Více než 10 procent majetku do kryptoměn nedám, i když je pravda, že momentálně jde o mou nejvýnosnější třídu aktiv.

Rád říkáte, že jste ve své kariéře udělal množství dobrých, ale i několik špatných rozhodnutí. Co byly ty nejlepší a nejhorší kroky, na které se nyní s odstupem času díváte?

Málokdo si své chyby přizná. Nejlepším rozhodnutím bylo vystoupit z výborně rozjeté kariéry v korporátu, kde si moji kolegové ťukali na čelo a říkali mi, že si vezmu dovolenou a vrátím se zpět. Nevrátil jsem se a nelituji. Nyní se věnuji jiným věcem, protože vedle zdraví vnímám jako nejvýznamnější komoditu čas. Mít možnost trávit ho s lidmi, které máte rádi, a dělat věci, které vás baví, je k nezaplacení.

A mé chyby? Zpočátku jsem se tři nebo čtyři roky snažil aktivně vybírat individuálně akcie a porazit trh, což se mi samozřejmě nepodařilo. Moje výkonnost byla nižší než výkonnost indexu přesto, že jsem vzděláváním strávil desítky až stovky hodin. Namísto tří minut měsíčně jsem investováním strávil 40 hodin a ve čtyřletém horizontu jsem i tak vydělal méně než index.

Snaha denně obchodovat vyšla tedy vniveč.

V úvodu mě stejně ošálili lidé, kteří před lety psali knihy o tom, jak na komoditním trhu vydělali obrovské miliony díky obchodování na páku a přestěhovali se do Španělska na pláž. Tato myšlenka, že bych za dvě hodiny mohl vydělat víc, než potřebuji na celý život, mě nadchla, a tak jsem se do obchodování pustil. Netrvalo mi ani 90 dní, než jsem si vybílil účet.

Prvních pár dní se mi dařilo, říkal jsem si, že moje výsledky jsou úplná krása a když výkon zopakuji, tak jsem za čtyři měsíce milionář. Svůj účet jsem si proto po první ztrátě dobil dalšími penězi a namísto 90 procent jsem nakonec ztratil všechno. Jsou to běžné začátečnické chyby, ale kdybych tehdy ty peníze nerozházel, ale už tehdy je rozumně investoval, tak jsem možná finančně nezávislý o pár let dříve.

Na závěr mě už napadá jen jedna otázka. Jaký je to pocit dosáhnout ve 43 letech finanční nezávislosti, díky které již prakticky nemusíte do konce života aktivně pracovat?

Nikdy jsem nevnímal jako prioritu předčasný důchod, ale právě finanční nezávislost. Zní to jako klišé, ale lety se mi osvědčilo, že čím více člověk okolí dá, tím více se mu vrátí. Z mého pohledu je finanční nezávislost výborná, ale nevnímám ji jako důchod, protože stále aktivně řeším pár věcí.

Mám ovšem více času na rodinu, cvičení, dobré knihy i seriály a skutečně dělám věci, které mě baví. Kdybych se teď na pár měsíců odstavil od jakéhokoli příjmu, tak jsem schopen žít jen ze svých pasivních investic. Ale nemusí to být cílem, mnoha lidem stačí dosáhnout i menšího pasivního příjmu, který jim bude vypomáhat vedle výplaty. A mnoho rozhodnutí se jim bude dělat snadněji.