PENÍZE
14. prosinec 2025Peníze – používá je každý, někdo nad nimi přemýšlí a někdo ne. Málokdo však ví, jak vznikly.
Předtím než lidé vynalezli peníze, směňovali zboží za zboží tzv. barterový obchod. Peníze tedy nebylo potřeba. Problém však nastal, pokud chtěl jeden člověk měnit zboží, který druhý nechtěl nebo nepotřeboval. Tak ke směně nedošlo. Také byl problém při směně příliš velkého množství. Barterový obchod tedy neměl dlouhého trvání.
Lidé zavedli „peníze“. Proč jsou v uvozovkách. Protože první peníze nebyly peníze, tak jak je dnes známe, někde to byly mušle, jinde obilí nebo sůl nebo kamínky. Prostě cokoli, o čem se lidé shodli, že má pro ně nějakou cenu nebo hodnotu, bylo to dostatečně malé, a případně to šlo ještě dělit.
Peníze musí plnit tři základní podmínky:
- jsou prostředek směny – lidé musí, že pomocí peněz mohou vypořádat obchod
- jsou účetní jednotkou – dá se v nich počítat (vést záznamy atd.)
- jsou uchovatel hodnoty – za peníze se dá nakoupit teď, ale i za týden nebo později v budoucnu
Velmi rychle se jako peníze prosadily různé kovy – měď, stříbro a zlato. Kovové mince fungovaly jako platidlo staletí. Ale i ty byly nepraktické – velké množství mincí bylo těžké a hůře se s ním manipulovalo. Začaly se objevovat úpisy na zlato – to je vlastně potvrzení o tom, že zlato někde leží.
A od úpisů už nebylo daleko k bankovkám. Banky začaly směnky vykupovat a vyměňovat je za směnky vlastní – bankovky. Ty mohly být kryty vykoupenými směnkami nebo zlatem. Vzhledem k problémům s tímto systémem byl vytvořen monopol na vydávání bankovek, který byl svěřen centrálním bankám.
Během první a druhé světové války začal celý peněžní systém bankovek krytých zlatem haprovat, protože státy potřebovaly na krytí válečných výdajů stále více peněz a začaly tisknout bankovky, které nebyly kryté zlatem. Došlo k tomu, že byl zvolen americký dolar jako rezervní měna a národní měny jednotlivých států byly kryté dolarem. Jeden dolar odpovídal 1/35 trojské unce zlata. Když státy chtěly, tak mohly vzít americký dolar a v USA ho směnit za zlato. Ani tento systém nevydržel, protože USA tiskly stále více dolarů, které nemohly být kryté zlatem v určeném poměru. V 70. letech dvacátého století USA přestaly měnit ostatním státům dolary za zlato. Tím skončily peníze, které byly kryté něčím hmatatelným. Od té doby máme peníze, které jsou založené na důvěře ve stát. Jsou kryté důvěrou ve stát.
Do systému peněz se totiž nově dostaly věci, které tam předtím nebyly nebo tam byly jen částečně. Myslím tím například státem řízenou inflaci, kterou vznešeně nazýváme jako kvantitativní uvolňování nebo bankovnictví fraktálních rezerv.
Systém tzv. fiat peněz (ničím nekrytých peněz, které jsou pouze nařízené zákonem) je často obhajován z toho důvodu, že umožňuje centrálním autoritám částečně zasahovat do ekonomiky. Ty zásahy do ekonomiky mají centrální bankám umožnit řídit inflaci např. tiknutím nových peněz nebo zmírnit hospodářský cyklus - krize a následné konjunktury.
Posledním typem peněz, který vznikl jsou kryptoměny. A možná je v nich budoucnost peněžního systému.
